Vždy jsem patřil mezi bezmezné fandy skupiny Učedníci. Styl, jakým uměli "vyprávět" různé Biblické příběhy byl naprosto jedinečný, písničky Jožky mi seděly naprosto na míru, nikdy jsem nechápal, jak může jeden jediný člověk napsat tolik úžasných a přitom jedinečných melodií. Moje první seznámení s nimi způsobil můj dlouholetý kamarád Buráček (na herních serverech společnosti Konami jej můžete nalézt pod nickem BuraciO - patří k nejlepším hráčům hry Pro Evolution Soccer, přičemž se zaměřuje především na tvorbu hry a přípravu fantastických gólových příležitostí pro své spoluhráče. Nikdy mi nevymizí z paměti hlášky jeho spoluhráčů typu: "no, Buráčku, tys to načechral...!"). Díky němu jsem našel i cestu k Bohu. Vždy jsme si představovali, že jsme Učedníci a začali jsme se kvůli tomu učit hrát i na kytary. Dokonce jsme natočili (velmi amatérsky) i několik nahrávek, většinou jako vánoční dárek pro sestřičky Kolobku a Pavlínu. Hráli jsme si přitom na moderátory imaginární rozhlasové stanice JVST4 (což v překladu znamená Javorník ve Slezsku, Travná 4). To vše se dělo na VŠ a posléze také na civilce, která byla naprosto úžasná a my se ocitli v městečku Travná u Javorníka ve Sl. a tam strávili neopakovatelný rok a půl. Ze vzpomínek na tento nádherný čas žiju dodnes :-).
A tady se to všechno rodilo. Vždycky jsme si představovali, jaké by to bylo, kdybychom se s Učedníky osobně potkali. Na výše zmíněné vánoční nahrávky jsme montovali a kamuflovali sestříhané a všelijak smontované rozhovory se skupinou Učedníci, které jsme poslepovali z různých amatérských nahrávek z jejich vystoupení. A v tu chvíli nás napadlo něco, čemu jsme ani nevěřili, že by se mohlo někdy uskutečnit. Udělat opravdický rozhovor se skupinou Učedníci. Ta představa byla podobná tomu, že bych se nechal pozvat např. na Pražský hrad a šel na kafčo s prezidentem. Strašně jsme se báli odmítnutí a sám už ani nevím jak se nám podařilo Jožku přesvědčit, že bychom pro naše "rádio" chtěli natočit rozhovor. Maily tenkrát nebyly, mobily taky ne, takže asi to bylo dopisem, už opravdu nevím. Je fakt, že my naše imaginární rádio brali jako skutečné, žili jsme tím, a snad tedy proto Jožkovi připadalo, že jsme ze skutečného rádia. Jinak si nedovedu představit, že by s námi nevyrazil dveře.
Je pravda, že jsme k nim jeli nadvakrát, protože při první cestě jsme se ihned (asi po 10km) nabourali. Nic vážného, ale dojet se nedalo. Napodruhé se vše již podařilo a my se z návštěvy vraceli naprosto přeplněni dojmy, zážitky no prostě bylo to pro nás něco fantastického. Bylo to v době, kdy Kristýnce bylo asi půl roku a Jožka zrovna připravoval překrásné pásmo Obrazy o nebi. Byli jsme první na světě, kdo slyšel první ukázku z tohoto pásma včetně promítání diáků s úžasnými obrazy pana Hajného. No jak píšu: obrovský zážitek. Natočili jsme spoustu materiálu jak mluveného tak hraného, který mám dodnes pečlivě uschován. A tím vše skončilo, řeklo by se. Ale chyba lávky. Uběhl nějaký čas a najednou se mi ozval Jožka, jestli bych jim nechtěl ozvučit koncert, protože jejich dosavadní zvukař Jožka Surý, který bydlí na Moravě to má na ty vystoupení strašnou dálku. Celý rozechvělý jsem si ani v nejmenším nedovolil odporovat a tak se stalo, že ač jsem to před tím nikdy nedělal a vůbec tomu (dodnes) nerozumím, stal jsem se "dvorním zvukařem :-)" skupiny Učedníci. Jožka byl s mým výkonem kdoví proč spokojen (asi nikoho jiného nezná), a jeho mírumilovná povaha mu neumožňuje mi prostě říct, že by rád vyzkoušel nějakého profíka. Já to prostě zvučím tak, aby se mi to líbilo. Toť věta na závěr.
Teď už to bude nějakých deset let, co spolu jezdíme, a dle ohlasů všech to snad není tak hrozné :-). Těším se na shledanou na našich koncertech
Dan
