Zpravodajství televize Nova:
Agresivita dětí stále stoupá. Žák základní školy vyhrožoval učiteli, že ho zabije. ´Přišel jsem o své ideály´, říká učitel, ´vstupuji do stávky´." Ze všeho nejdříve se mi chce škodolibě říct: Jak se ti společnosti žije… bez Boha?
O čem hovoří učitel, tomu dobře rozumím. Učitelskou profesí jsem strávil 12 let a mohu potvrdit, jak během tak relativně krátké doby se agresivita zintenzivňuje, vzdělávatelnost populace klesá, disfunkcí přibývá a práce učitele často připomíná krocení dravé zvěře. Mluva, kdysi tak typická pouze pro třetí nápravnou skupinu dnes již patří do nezbytné slovní výbavy školních ratolestí. Společnost dětem krade jejich dětství a na každém kroku je to vidět. Paní komentátorka televize Nova konstatuje otřesná fakta otřeseně, aniž by si uvědomovala, jaké programy dnes její televize pro dětičky připravila. Bohužel to nebývá o nevinné lásce, nýbrž o vraždění a nenávisti. Skutečně nevím, které vrstvě diváků takový žánr imponuje, pravdou zůstává, že na to veřejnost nereflektuje. A proč by na to ateistická společnost vlastně měla reagovat? Ta se stará hlavně sama o sebe, své "papů" a "chi chí a cha chá", a to že kolem někdo prožívá utrpení nebo to, že degenerace společnosti má své jasné příčiny a bude mít i následky, se jí jaksi netýká.
Zdá se, že za nedlouho už s těží najdete něco, čemu se říká muž a také to, čemu se říká žena. Vytratily se totiž ideální vzory obou pohlaví, neboť média prezentují muže ne jako starostlivého otce, nýbrž přelétavého byznysmena, zabijáka či obecního kozla a ženu ne jako pečující matku, ale ve výloze či na přehlídkovém molu pózující, ne příliš těžkou, umělohmotnou krasavici. Politici konfrontující se s islámsko-arabským světem neustále zdůrazňují neskonalé hodnoty vyspělé demokratické civilizace, diskutují o možné či nemožné válce a jakoby zapomněli, že tak zvaný civilizovaný svět prožívá vše možné kromě bezpečného, mírumilovného a fungujícího prostředí.
Agresivita a nenávist uvnitř společnosti se rychle nasakuje do mladých generací. Mnoho rodičů se dnes netají tím, že své děti záměrně vedou tímto směrem, aby v životě tak zvaně obstály mezi konkurencí. Na dotaz, co radí pedagožka střední textilní školy svým studentům k tomu, aby byli v návrhářské praxi úspěšní, odpovídá s cynickým úsměvem: "Hlavně ostré lokty", to aby opět obstáli mezi konkurencí. A konkurence je boj. Tedy ne spolupráce, ale boj. Ne pokoj a mír, ale válka. Divná volba, tolik však typická pro "vyspělý" svět. Kdo má všech pět pohromadě musí vidět, kam povede taková filozofie. Nezbývá, než popřát hlasatelům teorie "ostrých loktů", aby se sami na některý z nich nenapíchli.
Rozvoj moderní technologie by teoreticky měl mít za následek šťastnější život. Bohužel, mnoho tomu nenasvědčuje. Při absenci uznávaných morálních hodnot toho nelze dosáhnout a morálka lidem nějak nevoní. Je to škoda, protože by si tím prodloužili svou dějinnou existenci. V přírodě se skutečně najde málo příkladů toho, jak dospělí jedinci předávají mláďatům návyky ohrožující jejich vlastní bytí.
Mladý hoch na základní škole vyhrožující svému učiteli je mírně řečeno obětí své doby. Agresivita je pro něho stylem života, vzorem o kterém ho dnes a denně budou přesvědčovat televize, kina a videopůjčovny. Přesvědčí ho o tom, že neobstojí a nebude uznáván okolím, když neohrozí, neomezí, nepoškodí nebo nezničí své konkurenty, aby mohl být vítězem. Narodil se do doby bezohlednosti a propagandy ostrých loktů, není tedy nelogické, že se chce také nějak zapsat do dějin. A jak říká sám učitel, bude hůř, jestli se s tím nezačne něco dělat. A pokud ne, tak až se našich školách začne střílet tak jako v Americe, netvařme se jako opaření. Budeme sklízet pouze to, co sami zasejeme.
Náprava věcí veřejných
Psychologové si snad již lámou hlavu, ale jak jsem jich v poslední době pár vyslechl, zdá se, že jsou příliš učení na to, aby na něco přišli. Přitom příčiny devastace jsou zjevné. Propagovaný a žitý materialismus, tedy konzum a diskreditace duchovních a morálních hodnot. Ale řekněte, kdo by dokázal byznysmeny přesvědčit o tom, že bezohlednost není tím nejlepším nástrojem obchodu, kdo by dokázal přesvědčit Arnolda Schwarzenegera, že mohl natáčet láskyplné filmy (nemusel by pak svým dvěma dcerám zakazovat video, kde sám podřezává krky), kdo by dokázal přimět filmové producenty, aby nesly odpovědnost za ovlivňování mladých lidí, kdo by dokázal přesvědčit výrobce počítačových her, že hra na mafii není tím nejsenzačnějším nápadem, kdo by dokázal zapůsobit na výrobce alkoholu, aby nedevastovali národní inteligenci, kdo upozorní obchodníky se zbraněmi, že není normální, aby měl každý cholerik v kapse bouchačku, kdo vnese etiku do struktury televizních pořadů, aniž by křiklouni nevykřikovali slogany o cenzuře a kdo by dokázal přesvědčit lehké ženy, aby žily spořádaně v rodinách nebo aby se věční milenci přestali zamilovávat a drželi se jednoho rodinného partnera?
Vždyť se ani nepodařilo zamezit výrobě zjevně rakovinotvorných nikotinových pamlsků a alkoholu, který hubí mozkové buňky a snižuje intelekt. Dokonce se hovoří o legalizaci drog, to aby se na trhu objevilo ještě více závislých a za chvíli už nebyl nikdo, kdo upeče chleba, opraví auto nebo odoperuje slepé střevo. Všichni budou jen ležet ve sladkém opojení někde pod mostem nebo v nočních klubech připomínajících Dantovo Inferno. Kdybyste věděli, kolik jedinců pod vlivem drog nebo alkoholu za volantem vás dnes jen náhodou nezabilo, asi byste do auta už nevlezli.
V konzumní společnosti nejde o dobré vztahy, spolupráci, rodinu, děti, vnitřní štěstí, bližního svého (mnoho lidí dnes už ani neví co je to "bližní"),dokonce ani o zdraví nejde. Jde o zisk, peníze, tedy materiál.
A tak by se muselo hodně změnit, než by se první generace objevily ve fungujícím prostředí. Se stávajícím generačním potenciálem to asi nepůjde. Pohnat mnohé k zodpovědnosti, mnohým zabránit v jejich devastujících a kriminálních činnostech, vymyslet systém, který by z parlamentů odfiltrovat mnohé slávochtivce a ziskuchtivce a ponechal tam většinu moudrých a skromných lidí, to by skutečně znamenalo velké zemětřesení. A zdá se to být prosté hlavně proto, že slávochtivcům nevyhovuje, když nemají velká privilegia a ziskuchtivcům vadí průměrné platy. Ale snad by to stálo za námahu. Čestná funkce poslance by mohla přinést své čestné plody.
Kdo jiný by mohl mít lepší příležitost měnit věci k lepšímu, než politici. Vůli mnohých z nich snad nejlépe dokládají výroky našeho novopečeného presidenta, který nás ujistil, že on rozhodně nemá "velikášské plány", aby měnil svět. Buď je opravdu se vším velmi spokojen nebo, řekněte sami, zda to není docela pragmatický postoj. Nemusíte se o nic snažit, nemusíte sahat do vosího hnízda, pouze si užíváte svého pohodlí. A co kdyby se stal zázrak a politici by řešili jeden problém za druhým, dokud by nenastavili právní systém tak, aby vylučoval výše uvedené negace ve společnosti? Pak by se musel stát druhý zázrak, totiž aby byly zákony dodržovány, což je problém v České republice, kde obejít zákon se považuje za legitimní heroický čin.
Velkou nadějí jsou všichni, díky nimž tento svět ještě drží pohromadě. Jsou to ti, kteří pochopili, že hra je tak dobrá, jak dobře se dodržují její pravidla, jak funguje spolupráce a dobré vztahy. Čím více jich zde bude, tím více stránek dějepisu tento svět ještě napíše. Každý má jistě právo na svůj názor, avšak jedno je jisté. Špatné názory způsobují špatná rozhodnutí a špatná rozhodnutí mají za následek špatné, nebezpečné situace. A tak máme každý na vybranou. Buď uvěříme, ze vzdorovat zlu má svůj smysl, neboť to pomůže zbavit mnohé bolesti, nebo si ponecháme krtkovi oči a pak se můžeme starat jen sami o sebe. Druhá možnost má ještě jednu výhodu. Nikdo po vás nemůže chtít, aby jste se dívali na nebe a viděli Boha.
j.h.
