Tuto otázku mi již položilo nespočet lidí, v jejichž okolí se objevily zvídavé duše otevřené dialogu o věcech nadpřirozených. Snad to bylo proto, že jsem právě já absolvoval cestu hledání nesnadných odpovědí na toto téma až v právní dospělosti. Právní proto, že velkému množství lidí se vůbec nepodaří, ze zjevných důvodů, dospět.Vám, kteří se zabýváte touto otázkou by možná mohly pomoci mé poznámky z přípravy vyučovací hodiny na téma NÁBOŽENSTVÍ, ve kterých jsem dané materiály doplnil o své vlastní zkušenosti. Ukazuji zde, že víra obecně je naprosto přirozená vlastnost člověka a každé lidské chování je odrazem kvality osobní víry. Mnozí vědci se dnes snaží "laboratorně"objevit jediné univerzální vysvětlení existence a smyslu života, přírodních zákonů. Jediným rozumným vysvětlením je existence Boha.
9.ročník - Vyšší city - Náboženství část 1
(výklad učitele)
Názor.
Hledání vlastních názorů na věci kolem nás ovlivňuje vztah člověka k těmto věcem. V zájmu každého člověka i celého lidstva je, aby se tyto názory co nejvíce blížili skutečné pravdě. Pokud se totiž budu nesprávně domnívat, že mi ledovec, do kterého za chvíli narazí moje loď, nemůže ublížit, pak mě čekají velké problémy. Špatné, nepravdivé názory způsobují špatné situace. Člověk se tedy másnažit brát za své co možná nejpravdivější názory, neboť od nich se odvíjí jeho další kroky.
Názor jako víra.
Tam, kde se dosud nepodařilo potvrdit existenci věcí a mechanismů běžnými vědeckými postupy, tam se vytváří tzv. teorie. Každá teorie se může časem ukázat jako mylná nebo pravdivá. Do doby, než se však s určitostí potvrdí, můžeme pouze věřit nebo nevěřit v její správnost. Ne všechny skutečnosti se dosud podařilo věrohodně potvrdit. Například jak vznikl svět a život v něm.Mnozí vědci i lidé považují za skutečné pouze to, co lze změřit, zvážit, vidět očima či přístrojem nebo vykoupat v laboratorní lázni. Vznik světa a života takto zatím nebyl odhalen. I přesto se však zamyslíme nad možným řešením této záhady. Ať už nám cokoli přijde nejvíce pravděpodobné, nezbude nám nic jiného, než věřit své teorii.
Víra.
Věřit je přirozená vlastnost člověka. Kdybych nevěřil, že mi v 7:15 jede autobus do školy, pak bych se netrmácel k zastávce. Kdybych nevěřil, že dům, ve kterém bydlím drží pohromadě, nikdy bych do něho nevstoupil, a kdybych nevěřil, že kuchařům v restauraci mohu věřit, nikdy bych sousto nepozřel. Na tomto příkladu je vidět, že bez víry se nikdo neobejde. A i když si lidé někdy vzájemně hodněnevěří, věří alespoň svému psovi. Podle toho, jak a čemu věří, se také odvíjí jejich chování.
Víra a náboženství.
Protože máme hovořit o náboženství, nebudeme se prozatím zabývat jinými teoriemi na vznik světa, ale zkusíme se zastavit nad tím, jak je možné, že si mnoho lidí po celém světě myslí - věří, že je nějaký bůh. Proč slavný vědec, matematik a fyzik Einstein věřil v logiku jeho existence?
Zkoumáním živých i neživých organismů a matematickými propočty bylo objeveno množství tzv. přírodních zákonů, podle kterých se tyto organismy chovají. Žádná molekula si nemůže dělat, co chce. Fyzikální zákony mají povahu jakéhosi programu, podle kterého pak molekuly tvoří vyšší celky a podle kterého se odehrávají různá stádia života. A právě zde je první záhada. Pokud zde máme program a zákon, kde je programátor a zákonodárce?
Člověk, který chce vyrobit nějaký předmět, musí vynaložit přiměřené množství inteligence - rozumu dané složitostí výrobku. Vyrobit rýč znamenalo vynaložit méně inteligence, než vyrobit Boeing. Ani s tou nejmodernější technikou a vším věděním lidstva, člověk nedokáže zatím vyrobit obyčejné semínko rostliny (rostliny se pouze šlechtí). Einstein věřil, že musí existovat velký, neporovnatelně inteligentní programátor původce vesmíru a života. Různá náboženství celého světa nazývají tuto bytost (někdy více bytostí) různě, avšak jedno je všem společné. Náboženství spojuje ty vědce, národy i jednotlivce, kteří považují vznik světa působením vnější inteligentní síly za nejvíce pravděpodobné.
Náboženství - část 2
V minulé části jsme si řekli, co je podstatou náboženství - víra ve velkého programátora - Boha. Rovněž bylo řečeno, jak názory na věci a jevy kolem nás ovlivňují jednání lidí. Příroda má jasně dané zákony na to, aby mohla fungovat. Zvířata mají jasně dané instinkty a vysoce omezenou schopnost vlastního rozhodování, aby mohla v přírodě přežívat. Proto je pro ně snadné chovat se správně ve vztahu k okolnímu světu. Člověk má s instinkty zároveň obrovskou schopnost rozhodování. Tato schopnost se nazývá - svobodná vůle. Svobodná vůle má jednu obrovskou výhodu a zároveň obrovskou nevýhodu.
Obrovská výhoda.
Člověk může dělat naprosto správná rozhodnutí směřující ke správným řešením a dobrému pocitu ze života.
Obrovská nevýhoda.
Člověk může dělat naprosto zcestná rozhodnutí kvůli krátkodobým osobním výhodám přinášejícím nakonec bolest a zkázu sobě i lidstvu a okolní přírodě. Následkem zcestných rozhodnutí je Nebezpečný svět.
Jak zabránit zcestným rozhodnutím?
Aby se lidé na silnici nepotloukli, je nutné aby jednak existovala rozumná pravidla silničního provozu a dále, aby se tato pravidla dodržovala. Aby se lidé vystříhali chybných rozhodnutí, musí existovat rozumná pravidla chování, a dále aby se tato pravidla dodržovala. Představitelé států se snaží vydávat pravidla jednání zvaná zákony. Pokud lidé zákony nedodržují proto, že tím získají krátkodobý osobní prospěch, ohrožují tím fungování celé společnosti a následně i sebe. Jsou totiž její součástí.
Nestačí jenom státní zákony
Kdyby lidé dodržovali pouze státní zákony, podobali by se robotům, kteří jsou dobře naprogramováni a nejsou s nimi potíže. Jenomže u člověka při rozhodování fungují ještě jiné mechanismy. Cit, hněv, láska, nenávist, charakter. Státní zákon nezajímá, zda obchodník svého zákazníka miluje či nenávidí, zda rodiče na své děti mají či nemají čas, zda učitele jeho práce ve škole baví nebo nebaví nebodokonce, zda tabáková firma vyrábí pro mladistvé rakovinotvorné pochoutky. Státní zákony se podřizují především financím, ne mezilidským vztahům.(Jedno ustanovení trestního zákona dokonce dovoluje nevypovídat (pravdu), pokud by si tím člověk mohl přivodit (byť spravedlivě) trestní stíhání. Podle našeho práva krádež do 5.000,-Kč není krádež. Aby se z člověka nestal bezcitný robot, musí zde být další zákon, který stanovuje pravidla pro mezilidské vztahy zvaný morálka.
Člověk bez morálky - splašený kůň bez opratí
Morálka má jednu nevýhodu. I přesto, že morálka nejvíce ovlivňuje kvalitu mezilidských vztahů i vztah k přírodě, nikdo se jí v podstatě nemusí řídit. Neexistuje státní orgán, který by sledoval její kvalitu ve společnosti. Pouze v rámci náboženství lidé dobrovolně přisuzují bohu právo ochrany a kontroly morálky. Bez morálky však člověk není schopen zvládnout svou svobodnou vůli. Bez morálky sečlověk stává tupým zvířetem sledujícím pouze své vlastní pudy. Bez morálky se mohou vyrábět super čistící prostředky jedovaté rybám, bez morálky dokáže šikovný podnikavec obejít státní zákony a vytunelovat banku, bez morálky jsou podvody oslavovány jako hrdinské činy a slova ztrácejí své původní významy. Bez morálky věci přestávají fungovat a začínají být nebezpečné. Správná morálka dokáže přinést do zchudlé státní pokladny více peněz, než ohebné státní zákony. Učitelé, lékaři, záchranáři atd. by nemuseli mít existenční potíže. Pěstování morálky se však vytěsnilo na okraj společnosti spolu s církvemi.
Není morálka jako morálka
Morálka, tedy pravidla pro vztahy k lidem a světu nesmí sloužit jen někomu a nesmí zraňovat přírodní řád. Pokud je tomu naopak, pak se nejedná o morálku, ale o ideologii a demagogii, která má za cíl vedení agrese proti jinému člověku nebo jiným lidským skupinám. Dodržování morálky nemusí být někdy vždy příjemné. Je to ovlivněno hlavně tím, jak si cením druhých lidí na úkor sebe sama. Morálka pomáhá člověku dělat velké skutky pro druhé lidi, pomáhá předcházet životním katastrofám a vůbec, otevírá oči.
Morálka a náboženství
Ať už si to mnozí lidé chtějí či nechtějí přiznat, v náboženství hraje morálka naprosto dominantní roli. Ve světě se rozvíjeli různé, od sebe geograficky i kulturně vzdálené lidské společnosti. Každá taková společnost se snažila najít co možná nejsprávnější pravidla pro mezilidské vztahy. Bylo důležité, aby morálka v prvé řadě život chránila a dále rozvíjela, aby se člověkmohl cítit uvnitř společnosti v bezpečí. Dále bylo důležité, aby morálka byla v souladu s představami o velkém tvůrci světa. Kdo jiný, než stvořitel života by mohl vědět lépe, jak správně žít. S tím, jak se představy o stvořiteli v různých kulturách odlišovaly, tím vznikala v různých končinách země různá náboženství a jejich morálka. Velkým překvapením je, že přestože byly různé kultury od sebe značně geograficky i časově vzdálené či dokonce naprosto izolované, lidé docházeli k podobným závěrům o existenci jiného světa a stvořitele života na zemi.
Jak se píše o stvořiteli v bibli
Vysoce inteligentní bytost:
- stojí za vznikem života a vesmíru neboť neživá hmota nikdy nemůže náhodně ožít
- má kladný vztah ke každému jednání člověka, které život chrání a negativně vnímá zlo, které život ubíjí a tyranizuje
- člověk je před touto bytostí zodpovědný za své činy, které jsou pro ni vždy a všude viditelné (bez ohledu nato, zda jsou viditelné lidem)
- může cokoli, tedy je všemocná, všudypřítomná a spravedlivá
- činí život Šťastný, neboť žádný člověk na světě toho není v plném rozsahu schopen
- existuje v dimenzi pozemskému člověku nedostupné, avšak přístupné za prahem smrti
- dokáže zjevovat pravidla soužití (morálku), která vedou k radosti ze života, beze lží a záměrných deformací, kterých je člověk schopen
- má zájem na tom, aby člověk byl šťastný
- dokáže zasáhnout do událostí života
- obsahuje v sobě pravý význam slova "Láska"; každá bytost je pro něho nesmírně cenná
j.h.
